na Blog.cz

Snad každý už zažil den D - den debil. A ne jednou. Nic se nedaří, všechno vám padá z rukou - zkrátka máte chuť na všechno hodit bobek. Pak už vám pod náporem čirého zla rupnou nervy a vy si říkáte "Co jsem komu udělal(a)?". Rozluštit princip štěstí se lidstvo snaží už dlouho. Odpovědí by prý mohla být karma.

Co si pod tímto pojmem představit? Teta Wiki tvrdí, že karma je "hinduistický filosofický koncept, podle kterého je lidský život pouze článkem v řetězci životů a štěstí v životě závisí na skutcích vykonaných v životě předešlém a současném". A jak tomu tak bývá, definice oblíbené nejsou. Dejme tomu, že za každou věc, kterou v životě uděláte, sbíráte bodíky. Pokud je to věc morálně správná, bodíky se přičtou. Je-li to věc morálně špatná, bodíky se odečtou a ještě se vám čin nějakým hezkým způsobem vrátí. Máte-li bodíků dost, tadadá, budete se mít v příštím životě dobře. Budete-li v mínusu, bude se vám dařit pod psa.

Jen chci podotknout a zdůraznit, že tímto psaným blábolem nemám nijak v plánu napadat, odsuzovat, urážet či jinak se dotýkat náboženství, jejichž součástí karma je, jen se chci podělit o myšlenky, které se u mne k danému tématu vyskytly. Jako každý člověk jsem aspoň trochu pověřčivá a občas mívám pocit, že se mi některé věci dějí jako trest. Nicméně karma v jejím základním významu je.. Pro mě stále trochu oříšek. Na jedné straně dobrý postoj "chovej se dobře, budeš se mít dobře" a na té druhé vidím něco jako "holt si nech srát na hlavu, třeba se v příštím životě budeš mít líp". A také vidím potřebu lidí svést vinu na někoho jiného. Vždyť mé současné já za to nemůže, to ten packal přede mnou.

Špatné věci se prostě dějí. Špatná rozhodnutí bývají učiněna. Chyby jsou neodmyslitelnou součástí života, předávají nám zkušenosti. Je důležité uvědomit si důležitost temné strany Síly. Bez toho špatného bychom nikdy plně nedokázali ocenit to dobré. Stalo by se to samozřejmostí. Špatné zkušenosti nás zocelují. A čím víc jich bude, tím spíše si budeme vážit každého okamžiku, kdy se nám na hlavu nic nebortí. Zrovna dnes jsem koukala na jeden díl Simpsonových, kde Bart řešil v podstatě to samé, co já. Že za celý jeho život bude stát za to pouze jeden jediný týden. Že chce víc. Po filozofování s Lízou bylo ponaučení asi takové, že bychom si měli vážit každé dobré chvíle a v těch špatných se neutápět, což já ale neumím. Trochu mě zaskočilo, že se v dané epizodě řešilo právě toto, když vezmu své úvahy v okamžiku, když jsem stiskla tlačítko přehrát. A zase jsem se dostala pekelně daleko od tématu.
Že každý dostane to, co si zaslouží? Ale kdeže. Sice se říká, že na každou svini se vaří voda, ale sebevědomí a umění manipulace dovede divy. Kdyby svět fungoval na principu dobrému-dobré, asi by to všechno vypadalo trochu jinak a my bychom si toho všimli, nemyslíte?
A za tenhle článek mě zítra určitě srazí autobus. Nebo prohrajeme se Slovenskem.

(Psáno 18.5.2012 ; Autobus se nekonal. Prohráli jsme.)